V té vlahé noci, povězte mi,

V té vlahé noci, povězte mi,

vy duše tichá, blouznivá,

když bledá luna líbá zemi,

co vaším srdcem zachvívá?

Zda v teskných dumách vzpomenete

též na mne v tiché noci té,

když v bílém sadu akát kvete,

a růže voní rozvité?

V té vlahé noci, když pták zpívá,

a tiché smutky táhnou tmou,

a do květů se luna dívá –

zda pocítíte žalost mou?

Zda duše vaše snivá ví to,

jak krutě jste mi ublížil?

Zda mého srdce je vám líto,

jak smutkem jste je zatížil?

Že z duše mojí květy rvete,

jež byly bílé jak ten sad...?

V té vlahé noci, rcete, rcete,

zda vzpomněl jste si jedenkrát?