V těch dobách těžké zkoušky, drahá,

V těch dobách těžké zkoušky, drahá,

kdy důvěru svou chceš mi brát:

ó, pomni, jak to k srdci sahá,

ó, pomni, kterak mám Tě rád!

Žel, nemohu než říci slovy,

co cítím v srdce hloubi plát,

však povzdech i sten každý nový

dí jasně, kterak mám Tě rád.

Čím závisti je zasyčení,

jímž nepřízně se ozve had?

V to velké chtění mé a vření,

jímž Tebe mám tak z duše rád?

Co platno onen plamen skrývat

a líčit lhostejnost a chlad,

kdy každou kapku krve zpívat

já slyším: Mám Tě, mám Tě rád!

Věř nebo nevěř – zdrť mé žití;

kol hřbitovních až půjdeš vrat,

pak uslyšíš vše šeptat kvítí;

Ó, mám Tě, mám Tě, mám Tě rád!