V TĚCH VERŠÍCH PARFUM...

V těch verších parfum ležel zakletý.

Jej necítil jsem tehdy před léty.

Dny přešly přes ně... a dny byly klam.

Poklony... výsměch... já si vzpomínám!

A teď ty verše vydaly svůj dech...

dráždivě voní... bouří po letech...

Vzduch krve, hořkost, zloba churavá

v románu trpkém zase povstává,

má určitost svou, která zaleká,

a přesný akcent bídy člověka.

Po letech vzbouří krev mou sloka klatá.

Ano: toť vůně; ale jedovatá.