V těle mém děťátko dřímá...

V těle mém děťátko dřímá...

Vzbudí se jednoho dne!

Očima udivenýma

kolem se rozhlédne,

po mušce ručku vztáhne,

po paprsku slunce,

na samet růže zvědavě sáhne,

a prvním trnem poraněno,

první bolestí rozechvěno

v mých loktech přijde se skrýt.

V těle mém děťátko dřímá

a zatím jen očima mýma

vše kolem může zřít.

A proto věci nejcennější hledám

pro pohled očí svých a dotek rukou

a v duši zbloudit nedám

bolesti. Tepy srdce mého tlukou

mu k písni veselé jen doprovodem

a děťátku, jež dřímá

v kolébce těla mého, jasným bodem

být musí bytost má,

až očima udivenýma

po prvé na svět se zadívá.