V TEMNU.

Boky zahalené v plášti lesů tmavém,

čela k hvězdám tyčí velikáni hor;

dědinku noc halí lehkotkaným hávem,

v chýžích světla hoří v lesku usměvavém,

nad dědinkou v stráni dřímá černý bor.

A již nad ty hory vzletem duše pne se,

aby s jejich výší pila hvězdný jas –

slyš! tu dívčí píseň dědinkou se nese...

hvězdy výšin hasnou, v duši chví se, třese

jen ta píseň a ten ladný dívčí hlas.