V TICHÉ NOCI.

Zrak svůj zavírá zářící

pomalu den a tiše,

a s hvězdou třpytnou na líci

noc slétá s hvězdné říše.

Ze stříbrných svých měsíc strun

sepjal a rozpjal sítě,

postavil nádherný ti trůn

mé mrtvé drahé dítě!

Juž zmlklo celé okolí,

vše v závoj černý splývá,

jen ze stinného topolí

tvé hvězdné oko kývá.

Sviť, zářivá ty hvězdo, sviť,

oknem své prostři sítě,

jdu zpovědí si ulevit,

že tys to, mrtvé dítě.