V tiché noci.

Když bledé víly budou kráčet mechy,

když snivé ticho rozprostře se lesem,

když večer bude lkáti mdlými vzdechy,

my půjdem spolu karmínovým vřesem.

Tu dobu z pastvy beránci se vrací,

a purpur slunce v plavém listí zmírá,

zpěv pasaček se v modrém přítmí ztrácí,

a vonná noc svůj kalich rozevírá.

My půjdeme kol zeleného boru,

z kad sladký sen se v teskné duše vkrádá,

my spatříme, jak v dáli na obzoru

svit zlatých hvězd na spící hvozdy padá.

Jak světlušky se snové temnem třpytí.

Vzduch přeplněn je nejsladčími hlasy.

My půjdeme, kde kvete nejvíc kvítí,

a světlo luny protká naše vlasy.