V TICHU.

Zřím černá křídla netopýří,

jež odněkud sem ke mně letí –

oh, vím – to na mou hlavu míří

a myšlénky mé Hrůze světí.

A vzduch je divných hlasů plný

a šelestů a tichých zvuků

tak jemných, jak když do bavlny

pohroužíš nervosní svou ruku.

A v Temnu kolem – cítím duchem

ten život tajemný a – v prázdnu

hvizd netopýří jímám sluchem,

chci prchat – Nelze! Nelze! Váznu! –