V tichu svátečním.

Ó čarokrásně v polích odpoledne,

v tom letě luzném, ve sváteční den;

kol zlatých klasů moře nepřehledné,

květ vedle květu, zrak kde utkví jen!

Vše vůkol zářným oblito je jasem

a nezachví se ani trávy stvol,

jen skřivan s výše rokotavým hlasem

perličky sype v milokvětný dol.

A chaty horské v zeleň zahaleny,

jak stařenky, jež o svém mládí sní,

jak v nich ty páže prací unaveny

nic nevzruší v té chvíli sváteční.

Sta ruk co jindy zavodívá v chvatu –

člověka zřídka kde dnes uvidět;

tam v dálce jonák ve svátečním šatu,

tu dívka zraku vzplá, jak máku květ.

A výš a výše nad kvetoucí zemi

jak za skřivánkem můj by letěl duch –

klid ovívá mě svými perutěmi,

jejž po práci nám jednou chystá Bůh.