V tichých hájích roztoužení...

V tichých hájích roztoužení

hlídal bych Tvůj sen,

nad Tvá víčka průsvitavá

v lásce nachýlen.

Políbil bych bílé čelo

zlehka jako sen –

za ruku Tvou vedl duši

v kraj, kde nezní sten;

v slunci kde jen Štěstí chodí,

jak je kreslí sen,

bílý kalich dýchá vůni

k vodě nakloněn.

Hlavu svou bych ke Tvé schýlil,

sladké jako sen,

krajem tím bych šel s Tvou duší

štěstím rozjasněn...