V tobě, ó v tobě hoří můj osud, mé slunce,

V tobě, ó v tobě hoří můj osud, mé slunce,

rostu já slza krvavá do svého srdce,

kvetu a šílím a klekám v pokoře šťastné;

nebylo Boha, a tys mi jej vrátil.

Veliký dárče a slitovníku, ty Srdce,

ó, jak nás spojila země nevlídná cesta,

spojila – srdce mé hoří jak růže,

které se krvavě rozvily v slunci.

Ó ty, který vidíš, co nevidí nikdo,

ty, který poznáš a procítíš všecko,

ty, který obsáhneš nebe v svých dlaních,

ty, který dáváš tak mnoho, však nevíš, že dáváš –

nebylo Boha – a tys mi jej vrátil.