V TOKAJI.

V Tokaji, kde Tisza s Bodrogem se spájí,

všecka děvčata mne věru rády mají,

všecka děvčata tam po tokajském kvetou,

všecky ženušky mi tamo hlavu pletou.

V Tokaji, v Tarzálu roste víno žhavé,

žhavé jsou tam ženy tváře usmívavé,

leč já dobrý chlapec nezkušený, mladý,

jakou bych si vybral, nevím sobě rady.

Nevyhlížej; srdce počne se ti svírat,

poceluj hned první, jenom nevybírat;

ty ostatní rády přání tvému zhoví,

jen až družka družce o tvé touze poví.

V Tokaji, v Tarzálu, všude réva sladká,

všude dobrá srdce, všude líčka hladká,

tam budu mít cimbál, ženky, víno,

to ostatní budiž bohu poručíno!

Jestli černovlasou, nebo snad tu rusou,

jestli snědou v tváři, neb tu s rudou pusou,

nejdřív tu, pak onu, jak ti která padne,

má-li žhavé oči, má-li líčko ladné.

Neber podle očí, neber podle líce,

vyber, která v lásce objímá tě více,

která k tobě přijde na vinici v touze,

která celuje tě vesele a dlouze!

Které milovat mám, nevím zhola věru,

přemýšlím a zkoumám, tak i tak to beru,

ale k rozhodnutí nemohu se zmoci –

snad Tokajské ve dne a Tarzálské v noci!