V tom tichu exstatickém rozlévá se

V tom tichu exstatickém rozlévá se

tvé přítomnosti nevýslovná slast,

má duše pelem bílým pokrývá se;

ó Pane, rač svou vůni na ni klást.

Sem odlesk věčna tiše promyká se,

kam vytržena naše lepší část,

kde tone v sluncích nespočetných jase;

rač, Pane, milostivě nad ní vlást.

Své stajme výkřiky zde v zamlčení,

nám nelze pochopit, kdo z Boha není,

jen rozkoš tajuplnou chceme ssát;

co dým se z thuribula výše ztrácí,

my k zemi skloníme se v adoraci

a nechme modlitby své vzhůru vlát.