V touze.

Kdy přiblížíš se Tajemný,

svou láskou zchvácen?

Já čekám, hlodán dny a dny

a neodvrácen.

Tvůj tabernakl zastřený

mdle svítí v lodi,

před oltář modlit se kamenný

jen stíny chodí.

A lampy srdce stříbrné

se zdlouha hýbá,

a zář-li dolů ukane,

tvou šlépěj líbá.

Mé dlaně v sebe zlomené

mi k boku sjely,

a rty od touhy plamenné

juž ohořely.

Však oči horečné dál žhnou

a zaklínají,

by’s odhrnul juž roušku svou,

že se ti vzdají.

Že rozkoší se jednou chvím

a sladkou trýzní,

zde pod tvým srpem ohnivým

být tvojí sklizní.