V touze. (I.)

A za mnou zmizí vše, jak dým z mé cigaretty –

to měkké kouzlo pastelových čar,

v nichž nad Seinou se klenou mostů silhouetty,

když probouzí se z lože jemně šedých par;

tam nedolétne v dál ten život rozkypěný

a nervosní ten chvat, v nějž jsem se noříval,

ni chansonierů zpěv, ni frivolní smích ženy,

ni boulevardů ruch, ni ticho kathedral –

Oh, ty to netušíš, ty drahá duše v dáli,

jak rád už opustím tu krásu kamennou,

ty hrdé paláce, ty stmělé kathedrály

pro jedno objetí tvých nahých ramenou...