V touze. (II.)

To bude snivá jarní noc, jež tiše dýchne

nám v okno vůni porozvitých poupat.

A v houští zahrady až ptačí píseň stichne,

tvůj prs mou hlavu do snů bude houpat.

A šeptat budu ti, jak marně v teskných chvílích

já líbat toužil atlas lící smavých

a filigránskou jemnost ruček tvojich bílých

a plakat smutek svůj do vlasů tvojich plavých –

Mé tělo prošlehne pak hrozná vášeň divá

i zorničky tvé velké, rozšířené

i sladké údy tvé – – –

A mine noc ta snivá

a na loži nás najdou udušené

polibky...