V TOUZE PO DOBRU

Nic téměř neuzrá a nic se nevyžije

a dřív, než žloutne sad

vyzrálé sladkosti se slunce nenapije.

Jak plení plody ruce nedočkavé

i stálý po úrodě hlad.

Je lidské množství věčně bolavé

horoucím napětím:

v své touze po dobru

jej ihned bráti chce neb rozdávat

již dnešní lásky sbližujícím objetím.

Kdo dobro chce, dřív musí srdce své

jak vinici propůjčit slunci, vlahé tmě,

neb dobro musí dlouho, dlouho zrát.