V TOVÁRNĚ.

Když zahřmí stroje,

bratří mých roje

tisíci kladivy v železo buší,

hruď moje dme se,

hrdě se nese

hlava a duše cos' velkého tuší.

Vše se kol chvěje,

divoce pěje

kladiva třesk a páry tu pískot,

a já v té vřavě

poznávám hravě

bojovný bratří mých vítězný výskot.

Sténají písty –

páry zní svisty

ostře, tak zoufale, plničké lkání –

a já v té vřavě

poznávám hravě

tyranů žalostné zlých naříkání.

Vše se kol třese –

továrnou nese

dunění temné se divá jak bouře.

Předtucha krásná

hvězda co jasná

vzchází mi z rachotu kladiv a z kouře.