V trestu láska.

Dokávad jsem pod dohlídkou

Otce stál a mateře,

Prut nezřídka s notnou výtkou

Jel mi na dél pateře.

Na to mistři, učitelé

Schystali mi horší trest;

A já číval na svém těle

Brzo metlu, brzo pěst.

Nejkrutější ze všech ale

Byly rány osudu,

Když jsem brkna nenadále

Z bludu padal do bludu.

Předc je všecky žehnám vděčně,

Kdožkoli mě kárali;

Oni-ť o zdejší i věčné

Blaho mé se starali.

Jedni vedli k chrámu ctnosti,

Jiní k sídlům krás a věd;

Všichni ale k blaženosti

Pro tento i onen svět.