V trojvětvici hnízdo drozdí

V trojvětvici hnízdo drozdí

kyje plnolistý buk;

v hebkém lůžku ptáci mladí

sotva pipnutím se zradí

a přec krásný je ten zvuk.

Krásný, jako pravých citů

skromně kryjící se druž,

jeden mnohdy více chová,

než-li odměřená slova

v libozvučné písni už.

Soumrak kryje pláň i stráně

hebkou šera lahodou,

ticho všude, jenom v luze

poutníkova noční chůze

ptáče plaší náhodou.

Kolik snů as přerval právě

ten, jejž zášer k pouti zval?

Jaké by as byly písně,

kdyby ptáček sen svůj vysně

z jitra v háj je vyzpíval?