V troskách. (2.)

By Jan Václav Tůma

Hrdá sláva, život věků dávných

v prach a kamen se tu rozsypaly,

zvolej je – a z hrobů přidušených

odpoví jen ohlas rozespalý!

Mrtvý ohlas? – Čí? jen Tvůj, tvůj vlastní!

Slovo tvé jen vrátí se ti zas

a duch stane – živý’s k hrobům poslal,

mrtvý pak jen vrátí se ti hlas.

Mrtvý hlas – a znáš ty jeho tóny?

V duši-li ti krásný život shas’

a ty vzpomínkou’s naň v troskách zvolal!

pak co’s uslyšel, to – to byl mrtvý hlas.