V tvé vlny oněmlé...

V tvé vlny oněmlé se duch můj, Samoto,

den ode dne víc potápí...

nadarmo v dálkách časem zahřímá

a chvílemi se blýská –

mne z mojí Nirvany juž nevyruší nic!

Pohrd’ jsem Člověkem. A na pouštích svých Hor

jsem uhas’ všechna světla pozemských svých nadějí

a v tupé žalosti jsem na studenou poklek’ zem

a ruce umdlené marnými ranami

v modlitbě beze slov k mlčícím výším spínám...