V TVOU KORUNU, ŽIVOTE...

V tvou korunu, živote,

v tvůj smutek, ó ženo,

krvavé korále nasázím,

své bolesti věno.

V mém srdci z ran úrodných

ten rudý šperk vzpučel,

kmit věčnosti, jejž jste rozšlehly,

sen, příčina, účel

a tajemství bytí chví

v těch krystalech krve –

ať na vašem čele zaplanou,

mé oběti prvé!

Tvou slávu ať zpívají,

ó živote-ženo,

i bolestnou rozkoš bytostí,

co z vás jich narozeno.