V tvých ňádrech bydlí holubice bílá,

V tvých ňádrech bydlí holubice bílá,

A srdce tluk, to její oddychání

A srdce vzdech, to její žalování –

Skázka, již v dálku sestrám svým posýlá.

A duše tvá – toť krásná, tichá Víla

Na místě v hájích svých se v tobě chrání,

A její dech – zefyrů myrtím vlání,

A její hled – toť růže se rozvila.

V tom světě závisti jsi jak svět jiný,

Ve světě úsměšků jsi láska pouhá,

Jen žehnat umíš, kde se každý rouhá.

Já seznal svět a seznal jeho viny –

Jsem mdlý a nechci ústrky oplácet,

Radš v objetí tvém láskou vykrvácet.