V Tvých očí záři...

Nač ptával jsem se kdysi s bolestí,

co sápalo mne ostřím orlích drápů

a hnalo od rozcestí k rozcestí –

vše, zdá se mi, že nyní lépe chápu

v Tvých očí záři, v úsměvu Tvých úst

a v květů vůni, jež kol cítím růst...

I smysl života, i věků tajemství,

jež temnou řečí mluví k lidským duším

a hvězdami se v nočním nebi stkví –

vše, zdá se mi, že nyní jasně tuším

v Tvých očí záři, v úsměvu Tvých úst

a v květů vůni, jež kol cítím růst.

I vlastní duši lépe rozumím,

již touha neznámá vždy hnala k předu;

to žádost štěstí byla, nyní vím,

a zlaté sny si o něm tiše předu

v Tvých očí záři, v úsměvu Tvých úst,

a v květů vůni, jež kol cítím růst...