V TVÝCH OKNECH

V tvých oknech slunce vycházelo,

v mých zapadalo, srdce hřálo

tvé, moje, a když mé se ztmělo,

zoufalstvím, hořem, tvoje dalo

vidy mému sílu, požehnání

věčného slunce svaté zrání!

Ty sama slunce! Nevychází

již v oknech tvých, mně zapadá jen,

a slzy hoří, v srdci mrazí

a výkřik bolesti je ztajen...

Buď se mnou, buď, a vše, co zraní,

mně hoj tvé věrné požehnání!