V. Ty nosíš v sobě světy běd a blaha,

Ty nosíš v sobě světy běd a blaha,

ba skoro sama život jsi zde celý,

kde zárodky všech citů odumřely,

jen tebou tryská soucitu zas vláha.

Buď Isis v závitkách, či zjev se nahá!

Kol tvých úst bloudí pravdy zlaté včely

s myšlenky medem; vždy tvůj pohled vřelý

v led srdcí sobců svatým ohněm sahá.

A proto s námi vytrvej, ó Psyché,

a neusni nám ve ňadrech ni v mozku,

tam dýchej žár a krve var a vření.

Ty aureolou ozař každou trosku,

ať zrcadlí se věčnem naše chtění

jak svaté hvězdy ve zátoce tiché.