V. Ty sloky, v nichž má lepší bytost skryta

Ty sloky, v nichž má lepší bytost skryta

se davu tají, pro tebe jsem psal,

těm dostačí, když oko tvé je čítá.

Co davu vnitřní radost má i žal?

On šel by cizí snad, ba s pohrdáním,

kde dojata se jistě zastavíš,

mír nesouc s útěchou mým žhavým skráním

a ústům polibků svých plnou číš.

Neb krásného co ještě ve mně hárá,

je dílo ruky tvé i očí tvých,

ó vem ty květy zpožděného jara,

ó vem ten v slzách přitlumený smích.

Těm jedině ty můžeš rozumět

a chápat, jak jim cizí jiný svět.