V ÚDOLÍ.

Vy hory vůkol, v plamenu

Poledním co se skvíte,

Proč hlavy své obnažené

V údolí neskloníte?

Zde jest tak kojno, vlažný jíh

Když hájem se probírá,

A v stínu stromků borových

Slavíků hlas umírá.

Vy hory vůkol, v plamenu

Poledním co se skvíte,

Nad námi proč tak vysoko

Do oblohy strmíte?

Však rozumím vám, rozumím!

I mne doliny ouží;

Ač kojno zde a ticho jest,

Předc duch po výši touží!