V ÚPALU SLUNCE.

V úpalu slunce stojí chmurné domy,

jež vrhají na dlažbu tmavé stíny;

vzduch tetelí se horkem mdlý a líný,

v zámeckém parku šíří vůni stromy.

Chvílemi kočár zarachotí kdesi...

Křik dětí z dvora... Kolovrátku steny...

Naproti zívá kostel otevřený...

Na okně kanár ve snu zatikne si...

Však večer v tklivém zvonů rozzvučení

kol domy, chrámy, paláce se mění

a netušených tvarů nabývají,

jak by se ze snů těžkých probudily

a středověký dávný život žily,

jenž zaklet v jejich starých zdech se tají.