V UPOMÍNKU. (I.)

Kdys v plesu dětinném hodila’s v líce

přehoušel modravých květů mi vřesu;

mnohý jsem pohodil, zmařil jich více,

ty, co jsem zachoval, k hrobu ti nesu.

Uvadlé, uchřadlé, ruka se třese,

když do těch zmařených nadějí sáhne

uvadlých, uchřadlých, jako když v lese

ponejprv pozimní vítr zatáhne.

A nám jak do jara sever když vrazí

tvůj život ztracený – co po něm zbylo?

Několik vzpomínek – život je zmrazí,

na mžik ta písnička – nic než: „to bylo“.