V UPOMÍNKU. (II.)

Když den se schýlí k večeru

a pot si s čela stírám,

tu zavru dvéře za světem

a svůj si otevírám.

A vedle prázdné židle tvé

si sám usedám k stolu

a za chvilku to ožije

a my jsme zase spolu.

A já ti toužím, povídám,

a co by’s řekla, hádám,

a naši tichou zábavu

pak sem v ty verše vpřádám.

A já to vím, že planým je

to všechno jenom hraním,

však něčím musí člověk čas

si krátit přede spaním.