V UPOMÍNKU. (VIII.)

U zídky závěj sněhová

se bělá vysoko

a neví žádný, co sníh ten chladný

co vřelosti tam skrývá hluboko,

tak hluboko!

Nad zídkou vichr lípě se

rve bílém ve vlase

a zdaž to není až k nevěření,

že pokojně tak dřímá se,

tam dole dřímá se?

A v závěj socha polživá

v sloup oči obrací,

proč pod nimi se rozhřívá

ten sníh? – To neví žádný,

jen ten, kdo z něj se vzhůru potácí –

tam dole – žádný.