V. Ve kvítka hlavě zlatovlasé

Ve kvítka hlavě zlatovlasé

jsem našel moudrost všelikou,

jak kapku rosy do průhledna,

za svaté knihy velikou.

Tak sladkou, že z ní včelka jarní

pel do všech úhlů rozváží,

tak vznešenou, že polní skřivan

až nebesa s ní proráží.

Tak dětinnou, že srdce staré

vždy dojde u ní omlady,

a pravdivou, že promění se

jen s všehomíra základy.

Tak výmluvnou, že mluva její

nad kejkle všecky, zázraky –

tak mluví bůh, ne zahalený

v keř ohnivý a v oblaky.