V. VELIKÁ PANICHIDA.*)

Ne krupobitím, ani lijavcem

Na šírém poli obilí polehlo,

To zatopeno, to rozdrceno: –

Ach! pode Moskvou, pode matičkou,

Tam na rovinách, smutných dolinách

Mnoho chrabrého vojska ruského,

Mnoho vojinstva i francouzkého

Ku syré zemi hlavou přilehlo,

To rozbodáno, to rozkotáno

Ostrými meči, hrotem bodáků,

I přívalem-to kalených koulí.*)

Vy velké matky věrní synové,

Vy milé vlasti obhájcové,

Dobrého cara zástupcové!

My za tu lásku, za ochotnost,

Za drahou obět vaších životův

Vám slavili jsme panichidu,

Jakou-to posud svět nevídal,

A o jaké snad nikdý neslýchal.

Nebylo u nás světla hojného,

Nebylo dosti vosku jarého

Pro to-li množství duší vaších;

A my postavili jedno světlo

Do toho-liž chrámu božího,

Jediné světlo – matičku Moskvu,

Vám synům milým na usmíření,

A vrahům naším na pokoření.