V. VYPLNĚNÍ.

V mateřskou náruč les

vlídně je přijal,

ustlal jim hebký vřes

v směsici fijal;

lonský vřes zahnědlý,

hebký a měkký,

z kad v dálce zahledly

zářný pás řeky,

kde si tak usedli z blízka

pod lip sklepení nízká.

Zlaté sny! Sladké sny!

Vy můžete jen

zpátky lidstvu do vesny

zvrátit žití v sen.

Políbil ji poprvé,

zrudlo líčko do krve,

po druhé ji políbil,

zbožný tak a tichý byl,

políbil ji po třetí,

leželi si v objetí,

snili, snili,

neschýlili

ni hlavičku poupěti.

Z dálky hrom tu zahučel,

chlad se dotkl jejich čel,

v dvou těl spjatých žeh a dech

hrom ten leh

fanfára jak jásotná

drtíc pouta mrákotná

jásající do vesny!

Do vesny!