V. Za císařovnu Slávy vydám Tebe,

Za císařovnu Slávy vydám Tebe,

ó paní nad prestoly vznešenější!

Tě vzývat tíhnou pestří prosebníci,

tak pestří, páv barv vějíř nemá pstřejší.

Za dogma povýšenost, náboženství

se verse vznese, písni mé přej nachu

jen královského přísvit, odsvit sporý.

V chápání zbrojen být jak cherub třebí.

Blizna uskutečňující lásky strážné

však zůstaň nedotčena v plodnost vlahou

a dobrodárnou. V kontakt platonický

chci Psyché citlivost tak uchovat.

A v přísvit lampy dekorativní, jak v salón

purpurný uctívání, chci vnímavostí

zápolit, soutěžit s onyxem, prototypem

květinového nervu, sám netýkavka bludu

doteku kloubu.

Vím, ty shovívavá v mdlobu,

jsi v vinu prokázanou nedůtkliva,

lačná vždy oddanosti, žíznivá milce svého

a adoranta. Jsi k dissonanci v úlek – mimósa.