V ZAČAROVANÉM KRUHU...

Ne, ujít nelze české Bídě naší...

Jsi v cizí zemi – po tobě tam sáhne,

jsi v dávných časech – ona zas tě stáhne

najednou k sobě. Ty ji v líce biješ,

rveš vlasy, šaty, do očí jí pliješ –

a ona vše to se smíchem jen snáší.

A čím víc zuříš, tím víc smích ten výská...

– A při tom prsty hrdlo tobě stiská

a čím víc biješ, tím je hloubej tlačí.

Už samým vztekem je ti v duši k pláči.

A kolem stojí na sta českých lidí,

baví se bojem, který tady vidí,

tvůj chrapot baví je i skřek tvé zlosti –

i definují sobě s rozšafností:

Ne, nelze ujít české Bídě naší...