V záhonech nebes hvězdy kvetly

V záhonech nebes hvězdy kvetly

květy, jež touží být netrhány.

Snad se to zrcadlo stkvěje světly

pro krásu nejkrásnější panny?

Sál se tak stříbrně stkví a mění.

Milenci tancem jsou okouzleni?

Nebesa zpívají slávu země,

družin všech dráhy, hrobů ticha.

Slavnostní osamění ve mně,

ozonem stromových vrcholů dýchá.

Nesčetných množství zřím putování,

s živými mrtvých sbohemdání.

Čtu tam jak za mladosti kdysi.

Vzpomínám neživých, hlasy jich slyším.

Jakoby květiny ruka čísi

utrhnouc rozhodila k výším.

Zpívá svit každé hvězdy a kvete.

Mrtví, v snech živých, krásně vy spěte!