V ZAHRADÁCH NOCÍ...

V zahradách jabloní stromy

při měsíci veliké jsou růže,

jež voní daleko vůni svou v kraj

a na naši pěšinu bílou

tím večerem tajemným tichým,

kdy odzvonili ve vsi –

a rozsvítili si v barácích. – –

V aleji podle zahrad jdeme

tou vůní a květy těmi

a padají hvězdy do polí a lad

a padají květy nám na hlavu,

na naše objetí sliby a polibky. – –

Všecko je krása, tou chvílí život celý

a země a všecko v kráse hoří,

je ti tak slavně a velebně,

láska kvete ti a zpívá v srdci –

a zpívá tiše a kvete s tebou celý svět,

v noc večer jak přechází tiše. – –

Ve vůni a lásce jak opilý

jdeš květy posypanou cestou

a ze zahrad jak stlumené by zvuky

ze stromů korun, houslemi zněly,

třesavě tak a tiše jak v tvojí je duši,

neznámý, slavný a krásný kde nápěv zní...