V ZAHRADĚ GETSEMAN.

Již kalich, hořkostí jenž trpkou naplněn,

ó Pane, odejmi ode mne, utrpení...

Má duše modlí se v zahradě Getseman.

Je pozdě, Pane, již, a přijdou zástupy,

by jaly duši mou, jež krví, hleď, se potí,

a na smrť vydaly ji zítra Zoufalství.

A Jidáš přichází, Cit, aby objal mne,

a vydal zástupům, jež jdou již s pochodněmi,

neb jejich chvíle je a temnosti i moc.

A všickni usnuli, kdož provázeli mne –

V zahradě Šílenství ve tmách pochodně vzplály...

ó Pane, v úzkostech se chvěje duše má.