V ZAHRADĚ POZNÁNÍ.

Já nikde štěstí nenalez,

ač navštívil jsem mnoho měst

a kráčel směry všechněch cest,

já nikde štěstí nenalez.

Ve snivém parku princezen,

u mříže starý ořech stál

a zlatý plod na větvi zrál,

ve snivém parku princezen.

Ten zlatý plod jsem utrhl,

v mých rukou sladce zazvonil,

já zalkal, plod ten zahodil,

plod zlatý, jejž jsem utrhl.

Já zvedl zraky k oblakům

a v mracích nahý měsíc plál,

plod v trávě hnil – já smuten stál

a pozved’ zraky k oblakům.

Přec štěstí jsem se nezřekl,

já kráčel směry všechněch cest,

na každé shléd’ jsem tisíc hvězd,

ach, štěstí jsem se nezřekl.