V zahradě.

Já kráčel pustou zahradou,

tam kvetly rudé květy.

Jak mladé štěstí hořely

a bledly zas. Já stanul

a utrh’ květ. V mé ruce svad,

jakoby mráz jej spálil.

A marně jsem ho zahříval

na svojí vřelé hrudi.

Již nerozkvet. A příští rok

umřela bledá dívka,

kterou jsem vroucně miloval.

Já marně prosil nebe

a plakal u bran Osudu.

Uvadla jak ten kvítek.

Jak mladé štěstí, hořící

v melancholickém sadě.