V zajetí.

Srdce mé rozlétlo se ti vstříc

jako pták v jaře do větví stromů.

A stavělo hnízdo své vysoko v úkrytu

a zvalo: „Přijď ke mně jak domů!“

A zpívalo písně, jež jásaly víc

než skřivánčí zpěv k nebes výši.

Tomu rád tak každý naslouchá,

ale píseň má před lidmi umlká,

by tobě zněla jen v tiši.

Srdce mé vzlétlo jako pták –

teď v dlani tvé zimou se chvěje.

Dej svobodu srdci, je zlekáno tak,

že neví již, co s ním se děje.

Bojácně křídly bije teď

v opuštěné mé hrudi

a bojí se, že je rozdrtí

tvá dlaň, jež dotekem studí,

dřív, než mu svobodu dá zpět,

by pták zas volný jako dřív

se k slunci mohl rozletět.