V ZAJETÍ JIHU

Zelenomodrá růže mořské zátoky kvete,

v pohledech plují lodi,

lodníci zakotvili v janovské krčmě,

kouří z lulek jak křižník,

s pevniny po mně lasem hodila vinná réva,

přitáhla mne až k Pise,

do šikmé věže,

na její vrchol,

ale chci odtud,

každý vězeň má úniku právo,

Florencie zpíjí mne obrazárnami,

v sienském dómu se zpovídám z budoucích hříchů,

kajícně putuji k Assisi,

zaniklé stopy svatého Františka líbám,

jsem vyhladovělý postem,

pomerančové hájky zvou mne k obědu v Římě,

poznávám trosky caesarů sídla,

jistě zde za starověku prožil jsem velikou lásku,

neboť nezřím dnešního Říma,

vidím zdi Kolossea,

v něm křesťanů jatky,

také jdu umřít

do Neapole,

všude však nový život mne vítá,

záliv se rozvírá slunci jako kouzelná kniha,

v pozadí Vesuv dýmá z podsvětné dílny,

parníkem jedem’ na Sicilii

k Syrakus dávným hradbám,

před nimi zuří námořní bitva,

řecké galéry hoří,

vzníceny rukou Archimedovou,

moře se vzdouvá,

řítí se na mne,

z něho se chtivá chapadla vlní,

chobotnic útok,

Scyla,

tuším svůj konec, žehnám se křížem,

jsou to však pouze závity lasa,

které zas za mnou vyslala vinná réva

a přitahuje mne,

blahého vězně,

k srdci země, jež věnčí se žhavými zpěvy,

sladkými plody a díly uměleckými,

nad jejímž horstvem se klene blankytné nebe

jak román latinské rasy