V ZAJETÍ MYŠLÉNEK.

Osmnáct metrů z okna dolů –

a dole pustá ulice – –

jediný skok – a konec bolů

a klid ti sedne na líce.

Však rychle, nežli lampy vzplanou,

tam dole povoz rachotí –

i jeho kola vaz ti zlámou,

kdybys snad nemoh’ zhasnouti –.

A ráno půjdou kolem lidé

a vbodnou v tě své pohledy,

(jestli tě ale ve své bídě –

krkavci, vrány nesnědí).

To konečně jest jejich věcí,

jež tvojím snům se vymyká –

hlad nezná mravů ani lekcí –

kus masa z tebe – nebo z králíka.

Co řeknou lidé víš již dávno –:

zničená schránka tužeb, snah –

a jiní opět – nevídáno –

a ještě jiní – sebevrah – –.

Snad trochu slzí, dum a vzlyků,

neb slabochem tě budou zvát –

však více bude přání, křiku:

to měl již dávno udělat!

Osmnáct metrů z okna dolů –

v tom stará vešla do dveří

a ruku v ruce potom spolu

jsme v hovoru šli k večeři.