V žaláři askese.

Jež jste se zrodily ve snů mých tropu žhavém,

vy s pletí bronzovou a vlasem modravým,

královny žádosti se symbolickým pávem

v závoji průhledném, jejž touhy spředl dým;

vy stíny hozené v síť duše rozvlněné,

prahnoucí ulétnout kams’ v extatickou dál,

v nicotě života mou fantasií sněné

váš neobjal jsem bok, váš ret jsem nelíbal!

Na touhy vrcholku jsem zahanbený zřel,

jak živý přelud váš se v prázdnu rozplýval,

v němž starý Mefisto se omrzele smál.

A vůní omámen těch sladce hříšných těl

já choré snivosti a erotiky král

sklán bleskem vědomí v strž prokletí jsem sjel.