V žaláři Jánošíkově. (I.)

Tu ve sklepení čekal tedy zkázu –

tu v mukách zmíral, nežli zhynul rabem,

rek, jak dí báj, a zbojník podle soudu...

Tím ptačím obločkem zrak stápěl v proudu,

jejž Paludzianka pod ním hnala žlabem

a z hor mu nesla plno pěkných vzkazů.

K ní šeptal snad: „Až zasnoubíš se s Váhem,

až doletíte k spánku do Dunaje,

tam spatříš děvu – ha! to milá má je:

o pověz jí, že spěchám vstříc jí s blahem...

Smrť jest jen kněz – a popraviště prahem

mi k oltáři... Nám sobáš strojí kraje,

že chtěl jsem v ráje změniť tyto ráje

a za lid bědný bil se s panským vrahem!“...