V žaláři Jánošíkově. (II.)

Cit divný jal mne ve žalářních stěnách,

v něž lid si vbásnil touženého reka,

jejž lidstvo vzývá v rozmanitých jmenách.

Báj dala zóř mu svatých kolem hlavy,

a lid měl mesiáše ze člověka,

jejž písní oplakává, písní slaví.

A pověsť o něm sletá s Tater dolů,

že valašku svou ještě ruce zvednou,

až přijde čas – – že tyrani pak zblednou

a od tučných se rozutekou stolů.

O víro svatá! Když lid úpí v bolu,

ty hojíš bájí lepou ho a mednou:

ty dalas jemu boha ještě jednou

i dvanáct přibásnilas apoštolů...