V žaláři osamění.

Ve dusném sklepení tma zívající spala

na vlhkém kamení pod rozklenutím sloupů.

Tmy paprsk neproťal, zvuk nezatřásl vzduchem

a zmrtvující klid v dál záhadně se šířil.

Jen občas zazněl tu krok prchajících hodin,

do tůní věčnosti jež zvolna odcházely,

krok těžký, dunící a provázený echem,

jež zvolna v prázdnotách a tmě se rozptýlilo.

Však slyš! Cos hnulo se. Teď zvolna sem kdos stoupá

po schodech točitých kol navlhlých stěn chodeb

a v ruce kahanec sem nese kmitající.

Kdos klíči zachřestil a kdosi vzdechl zdlouha

a před paprskem mdlým do koutů prchly stíny

na odchod čekati těch řídkých Návštěvníků...

Teď vše zas pohaslo a v tichu Tmy jen vládnou.